Základním rozlišením je mobilita a výkon. Podle tohoto kritéria je rozdělujeme na:
- Stacionární zařízení – mají velmi vysokou hmotnost a jsou ukotvena na jednom místě. Ve srovnání s mobilními elektrocentrálami jsou výkonnější a pokrývají velké množství spotřebičů. Pracují zejména na stavbách silniční infrastruktury, velkých obytných a provozních budov, výrobních hal. Využití nachází i v objektech, kde je třeba zajistit nepřetržitý provoz elektrických spotřebičů, tedy jako záložní zdroje. Nevýhodou těchto pohonných jednotek je jejich cena a obtížná manipulace za pomoci autojeřábu. Hmotnost stacionárních zdrojů výroby elektřina je zhruba kolem 100 kg.
- Přenosné elektrocentrály s nižším výkonem pro zajištění menších soukromých nebo firemních akcí nejrůznějšího druhu, slouží nejčastěji pro výrobu elektřiny v místech, kde není dostupná elektrická rozvodná síť. Hmotnost přenosných elektrocentrál se pohybuje kolem 15 kg.
Rozdělení podle hlučnosti
Přenosné varianty mívají hlučnost v rozmezí od 50 do 70 dB. Hlučnost stoupá s výkonem zdroje, pro menší soukromé akce nebo pro pokrytí výpadků elektřiny s menším výkonem bude hlučnost únosnější, u stacionárních zdrojů se pak hluk blíží až k hranici 90 110 dB.
Podle typu a počtu zásuvek
Většinou mají elektrocentrály jednu až tři zásuvky. Menší přenosné zdroje jsou vybaveny zpravidla pouze výstupem pro 230 V, větší a stacionární mívají i třífázové 400 V zásuvky pro práci např. cirkulárky, hoblovky a jiných třífázových elektromotorů.
Podle užitnosti
Elektrocentrály mohou mít různé prvky, které nebývají standardní u všech typů. Mohou to být např. automatická vypínání zdroje při snížené hladině oleje v motoru, automatické přepínání na záložní zdroj v případě výpadku elektřiny z rozvodné sítě, kolečka pro lepší manipulaci se zařízením atd.