Odkud se vlastně vzalo tohle specifické oblečení? Většina z nás přece dobře ví, že před staletími se nosily pouze noční košile a tento zvyk se přenášel v Evropě až do počátku dvacátého století. Předně bychom si měli objasnit původ tohoto slova. Vychází z hinduistického výrazu „pyjama“, což značí dlouhé kalhoty stahované v pase dlouhou šňůrkou, široké a pohodlné. Klasické pyžamo je ale dvoudílné, nejen jako oblek pro zakrytí spodní části těla. Do Evropy se dostalo až na konci 19. století, pravděpodobně současně s některými plodinami a kořením dováženým ze zámoří a z oblasti Pacifiku. Mezi lidmi se však ujalo jen zčásti. V té době stále panovala ve společnosti snaha udržet tradice v obavách z božího hněvu, který údajně neměl rád příliš revoluční smýšlení. Lidé byli stále sevřeni dogmaty.
Pyžamo si tedy na noc oblékali pouze muži, ženy jej zpočátku nosit nesměly, ty spaly v delších kalhotkách a v nočních košilích. Zajímavé je, že ženy tyto kalhotky i noční košilky nosily i v průběhu dne, takže se v podstatě na noc nepřevlékaly, tato vrstva tvořila základ denního oděvu. Extra noční oděv si mohla dovolit pouze šlechta, ta navíc usínala i v čepici, která chránila hlavu před chladem v zimním období.
První hedvábné pyžamo z roku 1920
Prvním oficiálním módním prvkem, který byl odvážně předváděn na módních přehlídkách, byl model Coco Chanel v polovině roku 1920. Původně šlo o večerní toaletu určenou jako plážový model. Dvoudílné pyžamo složené z kabátku a kalhot se ujalo a ženy jej nosily velice rády již navečer, kdy se popíjel tzv. čaj o páté. Z té doby pochází mnoho fotografií hollywoodských hvězd, které tomuto výrobku dělaly reklamu ve vysokých podpatcích. Materiálem pro výrobu oděvu bylo hedvábí a vzhledem k jeho jemnosti a pohodlí se v některých domácnostech nosilo i po celý den. Největší slávy se tento oděv dočkal ve třicátých letech, tehdy jej nosil prakticky každý a o třicet let později se stalo hedvábné a saténové noční oblečení dokonce symbolickým prvkem celosvětového trendu „hippies“.