Ptáte se, kdeže se to kouká? Myslím si, že víte, kdo je tím myšlen. Kdo se schovává za prostým zájmenem, protože jsou to „Ony“ pro koho je náš svět budován.
Naším odkazem jsou naše děti. Malý lidé, se kterými si mnoho z nás neumí vůbec poradit a neví co s nimi. Podceňujeme je, protože toho nemají za sebou tolik jako my, neměli bychom to však dělat. Jelikož děti se učí tak, že nás pozorují. Opakují to, co děláme my, a časem přijmou naše zvyky. Ať dobré, nebo špatné, všechno si nějakým způsobem přeberou a mnoho z nás nechce uvěřit, co se z jeho dítěte vyvrbilo.
Není to samozřejmě jen zodpovědností rodičů, děti přicházejí do styku s mnoha jinými lidmi a učí se od nich. Hledají způsob, jak se vypořádat se světem. Když přijmeme tento fakt, tak tím budeme schopni vysvětlit mnoho reakcí, kterými nás naše zlatíčka častují.
Učíte se?
Jdete na osm hodin do práce, a když se vrátíte, plácnete sebou u televize na gauč a odpočíváte? Dělá to tak mnoho lidí, protože jsou unavení, nechce se jim už nic dělat, nebo z prosté rezignace na život. Proč něco dělat, když nemusím dělat nic. A děti to vidí a ptají se.
„Proč já musím něco dělat, když oni jen leží u televize a nic nedělají?“
Řešení této situace je neuvěřitelně složité, už jenom proto, že neexistuje instantní řešení. Děti totiž nevidí jen Vás, ale i své spolužáky, které nikdo nenutí psát domácí úkoly a když nechtějí jít do školy, tak je nechají doma. Mají kolem sebe takové, kteří na známky kašlou, a je jim to tolerováno a oni se znovu a znovu ptají sami sebe.
„Proč bych to dělal, když nemusím. Vždyť to jde i takhle.“
Co z toho?
Řešení není. Nebo je, ale nefunguje 100% a je nesmírně těžké. Můžete mít štěstí a Vaše dítě se zamiluje do učení a škola se mu stane hřištěm. Většinou to však nebývá obvyklé. Pokud chcete dítě k něčemu vést, je na Vás vytvářen neuvěřitelný nárok v podobě dobrého příkladu. Přijmete za úkol nadchnout své dítě pro něco, co jste třeba sami neměli rádi. Roky se budete o něco snažit a nakonec zjistíte, že všechnu Vaši snahu rozprášil v prach jeden charismatický spolužák Vašeho dítka, který ho přetáhne na svou stranu.
To, co nás ale drží nad vodou je vědomí, že výchova bývá silnější, než osoba, kterou vnímáme jako špatný živel působící na dítě. Naprostá většina lidí se po vybouření uklidní a vede dobrý a klidný život.